Výživové tipy pro hubnutí – sladkosti při hubnutí

Většina sladkostí bohužel obsahuje tzv. prázdné jouly, tj. čistou energii bez jakýchkoli vitaminů, minerálů či bílkovin. Problémem je, že právě sladkosti milujeme, a zároveň si je při hubnutí odpíráme. Tím se dostáváme do stresu, který zajídáme sladkým, a tak to jde stále dokola. Sladké je výborným a levným zdrojem energie, je snadno dostupné a mimořádně uspokojuje i naše chuťové buňky, obsahuje endorfiny, které vyrábějí dobrou náladu. Navíc je v psychologické nadstavbě spojováno s něčím příjemným, milým. Sladké funguje v mnoha rodinách i jako odměna. Dává se dětem za dobré chování nebo proto, aby od nich byl na chvíli pokoj; dospělí si ho dopřávají při řešení zátěžových situací či k umocnění pohody.

Obliba sladké chuti je člověku vrozená, už mateřské mléko je sladké. V historii byl prvním sladidlem med a již tisíc let před naším letopočtem vyráběli lidé cukr z cukrové třtiny. V roce 1747 byl poprvé připraven cukr z řepy a dnes jsme se dopracovali k tomu, že je ve státech západní Evropy spotřeba cukru 30-40 kg na osobu ročně. I to se podílí na zvyšujícím se počtu obézních a diabetiků. Od 60. let dochází k intenzivnímu výzkumu náhradních sladidel, zejména jako reakce na doporučení lékařů snížit obsah cukru.

Při redukci váhy je nutné snížit energetický příjem a zároveň dodat organismu základní živiny, vitaminy, minerální látky a vlákninu. Je tedy nutné omezit potraviny s tzv. prázdnými kaloriemi, což je právě klasický rafinovaný cukr, který kromě energie nemá pro organismus žádné zajímavé látky. Jedním z řešení omezení energie ze sladkých jídel je využití náhradních sladidel.

Historie náhradních sladidel je poměrně krátká, sacharin byl objeven v r. 1879, cyklamáty v roce 1937 a aspartam v roce 1965. Náhradní sladidla mají různou intenzitu sladké chuti, a proto se sladivost těchto látek vztahuje na sladivost sacharózy. Nejvyhledávanější jsou sladidla výrazně sladší než sacharóza, s chutí co nejvíce podobnou cukru bez vedlejších příchutí. Sladidlo by mělo mít zároveň dostatečný objem a hmotnost, což je důležité např. při přípravě moučníků a pro snadné dávkování. Náhradní sladidla jsou velice různorodá co do chemického složení i energetického obsahu.

Některá sladidla jsou vhodná pro diabetiky, ale ne pro hubnutí, neboť diabetické sladidlo může být kalorické (např. fruktóza je vhodná pro diabetiky – ale je kalorická a pro hubnutí není vhodná).

Mezi nekalorická sladidla patří sacharin, cyklamáty, aspartam a acesulfam K.

  • Sacharin je nejdéle známým náhradním sladidlem. Je 300krát sladivější než sacharóza a má nulovou energetickou hodnotu. Je tepelně stabilní, ale samotný se pro pečení nehodí.
  • Cyklamáty jsou 20-30krát sladivější než sacharóza, mají nulovou energetickou hodnotu a jsou chuťově více podobné cukru.
  • Aspartam je 100-200krát sladivější a má zanedbatelnou energetickou hodnotu, při vyšších teplotách, např. při pečení, však ztrácí sladivost.
  • Acesulfam K je nejmladší z této skupiny sladidel, sladivost je 100-200krát vyšší, energetická hodnota nulová. Sladká chuť je velmi příjemná. Je stabilní, a tak se výborně hodí pro tepelné zpracování.

Z uvedeného přehledu je zřejmé, že náhradních sladidel je celá řada, ale žádné z nich nemá vlastnosti úplně totožné se sacharózou. K dosažení vlastností sacharóze co nejpodobnějších se tudíž využívá směsí.

Jak si pochutnat s nižší energií?

Při úspoře energie můžete sladidla využít jak v nápojích, tak potravinách. Při volbě nízkoenergetických nápojů ušetříte na litr limonády až 25 kostek cukru, kávu či čaj můžete pít též sladkou bez energie. Při mlsání bonbonů se energetická hodnota pastilky se sladidlem většinou pohybuje okolo 10 kJ, což je 30krát méně energie, než obsahuje bonbon čokoládový. Pokud se použije nekalorické sladidlo místo cukru v potravinách, výrazně snižuje jejich energetickou hodnotu. Užívá se například v džemech, kompotech, dále v jogurtech, tvarozích, zmrzlinách apod. Směsi sladidel lze využít i při pečení. Sladidla nám tedy pomohou uspokojit chuť na sladké, ale s výrazně nižším množstvím energie.